Božský sebeobraz

V podstatě ale obdivuje sebe sama, respektive svůj obraz promítnutý do objektu. Je do sebe zamilován a sám sebou fascinován. Stejně jako v řeckém mýtu se zhlíží ve svém odrazu na vodní hladině. Navenek se toto projevuje jako love bombing, kdy narcis živí svůj obraz v daném člověku.

Prozření

Jak čas plyne, narcis zjišťuje, že objekt není tak dokonalý, jak si myslel – v překladu, že je to člověk se svými starostmi, s emocemi, s rozdílnými názory a postoji, s jinými zvyklostmi. Také se postupně začínají více projevovat individuality obou osobností. Jednoduše řečeno, lidé v postupujícím vztahu se učí, jak se sebou navzájem zacházet a jak k sobě přistupovat, aby jim spolu bylo dobře a cítili se spokojení.

Projekce narcisova grandiózního self do partnera či partnerky tak začíná mít trhliny. Jeho sebeobraz v hladině, do které se dívá, se stává kalným. A to nedokáže unést. Jak se narcis postupně zklamává individualitou a autenticitou objektu, přestává ho idealizovat.

Nastupuje další obranný mechanismus, který má za úkol uchránit narcise před rozpadem. Tím je štěpení, což je nezralá forma obrany, kdy jsou svět a lidé v něm viděni pouze černobílou optikou. Neexistuje nic mezi tím. Partnerka je buď skvělá, anebo naprosto příšerná. Projevem svébytnosti přestane být pro narcise atraktivní, jelikož ho přestává zrcadlit. A to tvrdě narazí na jeho grandiózní projekci.

Devalvace a odhození

Objekt je špatný, nedostatečný a nemůže již sloužit jako zdroj narcistického sycení. Tím narcis ztratí svůj idealizovaný sebeobraz, který do zdroje promítá, a začne propadat prázdnotě, nudě až depresivním stavům. Nemá již plátno, kam by mohl projikovat svou dokonalost, a ztrácí půdu pod nohama.

Co ale narcis zahlédnul v zrcadle, které mu partnerka nastavovala, byla jeho vlastní nedokonalost, jeho lidskost, která ho děsí. Partnerka mu svou autenticitou projevovala nazpět, že není bůh, jak si myslí, ale obyčejný člověk stejně jako ona. Jelikož ho protějšek zradil tím, že mu přestal promítat jeho úžasnost zpět, tedy neobdivoval ho, je hoden zavržení.

To doprovází narcisův mohutný archaický hněv, který primárně patří první osobě, která ho zradila, a tou je většinou matka či jiná výhradně pečující osoba. Následuje partnerčina devalvace, kdy útočí na slabá místa, která dokáže (i přes velmi nízkou emoční inteligenci) skutečně dobře identifikovat. Následně je živ z ubližování svému protějšku, je to pro něho emoční potrava a zdroj sycení. Udržuje tím svou narcistickou rovnováhu. Objekt začal být přítěží, začal obtěžovat jeho dokonalý sebeobraz.

Zatím ho ale ještě stále potřebuje, protože je sycen z jeho emočních reakcí, a zároveň na něho směřuje svůj vztek, který opět díky projekci směřuje ven. Tím si udržuje svou křehkou sebeúctu. To vše trvá do doby, než se objeví nový zdroj a současná partnerka již přestane být atraktivní i jako fackovací panák. Odhození bývá velmi náhlé. Narcis se věnuje novému a čistému plátnu, do kterého může opět promítat svou úžasnost. Následně se celý cyklus opakuje s novým zdrojem.

Lidé s narcistickými rysy, organizací osobnosti nebo narcistickou poruchou osobnosti většinou nevyhledávají odbornou pomoc pro projevy narcismu. Do psychoterapie je často přivedou úzkostné či depresivní stavy, které zažívají po narcistickém zranění. V terapii je důležité se věnovat tématům grandiozity, vzteku, zranění a v neposlední řadě náhledu na obranné mechanismy.

Více k tématu: seriál Potíže s narcismem.