Boje o děti po česku

Když matka dítě do výhradní péče nedostane, vrhá to na ni krkavčí stín. V anonymitě většího města se může schovat, v menším se ale nevyhne pranýři drbů a odsuzujících pohledů.

Očekáváme, že aby matce „sebrali“ děti a dali je otci, musí se jednat o nějakou pochybnou existenci s duševní chorobou, která si pravidleně proplachuje játra stoprocentním lihem, nesprchuje se, snídá balíček cigaret a v mezičase prodává tělo zpoceným kamioňákum.

Musí to být opravdu tak? Co když se jedná o soudnou ženu, která si dokázala připustit, že otec to prostě se synem umí líp? Co když sama sebe zasklila, aby dala svému dítěti to nejlepší? Je tato žena horší matkou než nevyrovnaná pipina, která nevědomky zaplétá své dítě do sítě nenávisti a využívá ho, aby jí foukalo porozvodová bebínka?

Tátové to také nemají jednoduché, když trpí pocitem, že jeden víkend za čtrnáct dní je proklatě málo na to, aby mohli naplno rozehrát všechny důležité etudy své otcovské role. Aby po rozvodu získali víc než standard, musejí soudce okouzlit výjimečným charakterem (viz článek Až se rozvedeme, táta zmizí).

Ve Španělsku žehlí košile třicetiletým „chlapcům“ maminka. Ta také dostane v 90 procentech dítě do vlastní péče – a jako bonus byt exmanžela.

Je to spravedlivé?

Tato zvyklost má svoje pochopitelné základy. Jestliže byla matka tradičně pečovatelkou a otec živitelem, očekává se, že v těchto rolích budou oba pokračovat i po rozvodu.

Ve Skandinávii je 40 procent dětí svěřováno do střídavé péče. Ve Skandinávii je ale také normální, že si muži sami perou a žehlí košile. Feminismus tam není sprostým slovem.

Ve Španělsku naopak žehlí košile třicetiletým „chlapcům“ maminka. Ta také dostane v 90 procentech dítě do vlastní péče. A jako bonus byt exmanžela.

Zkrátka v zemích, kde se tradiční ženské a mužské role dostatečně oddělily od biologického pohlaví, jsou lidé také ochotnější k nestardandním porozvodovým uspořádáním.

Jak to máme v Česku? Jsme někde na půli cesty. V mnoha rodinách se pozvolna prolínají role matek a otců. Mělo by porozvodové uspořádání na tuto změnu reagovat?

Problém není v tom, že se obvykle přistupuje k výhradní péči matky. Problém je v tom, že se k němu často přistupuje bez ohledu na potřeby konkrétní rodiny. Šlo by to i jinak, ale lidé, kteří by na tom mohli něco změnit, mají strach, že by některým dětem ublížili.

V médiích jsou slyšet hlavně extrémy. Jedni agresivně křičí, že střídat se má vždy a všude (www.stridavka.cz), druzí prezentují střídavou péči jako zlého strašáka, který ohrožuje zdravý vývoj dětí (www.jedendomov.cz).

Střídavá péče může být skvělým řešením porozvodové situace. Stejně tak ale může být skvělým řešením výhradní péče matky. Anebo výhradní péče otce.

Jak to tedy je? Co nám opravdu říkají výzkumy?

Střídavá péče může být skvělým řešením porozvodové situace. Stejně tak ale může být skvělým řešením výhradní péče matky. Anebo výhradní péče otce. Vždy přeci záleží na konkrétní situaci.

Poslanec Pavel Staněk z ODS chtěl nedávno prosadit zákon, který by de facto nařizoval soudům preferovat střídavou péči před jiným porozvodovým uspořádáním.

Přednáška 24. října 2024