Boj o dvouleté

Odpůrci novely straší poškozováním dětí. Ohánějí se přitom vývojovou psychologií a vědou, aniž by ovšem měli skutečnou oporu ve výzkumech. Jde o smyšlenky, fake news, jak na to trefně upozornil Albert Kšiňan.

V „boji o dvouleté“ jsou slyšet zejména muži. Ráda bych proto promluvila za ženy. Za matky, které dilema dítě versus práce aktuálně prožívají.

Šílený kolotoč, nebo frustrující rutina

Vazba dvouletého dítěte na primární pečující osobu, tedy většinou matku, bývá silná. A má být. Není to sice tak, jak píší autoři petice, že „dvouleté dítě vnímá sebe a mámu jako jednu bytost“, to už je dávno pryč, nicméně například na emoční rovině jsou stále matka s dítětem propojeni. Z toho ovšem nevyplývá, že musejí být stále spolu. Vyplývá z toho, že není‑li šťastná matka, nemůže být šťastné ani dítě.

Pojďme se proto podívat na prožívání matek dvouletých dětí. „Je to šílený kolotoč a trhá mi to srdce,“ hodnotí Zuzana, pracující matka dvouletého chlapce. Podobně jako ona mluví téměř každá žena v podobné situaci. Další mámy se však trápí ze zcela opačného důvodu: 

• „Ničí mě ta rutina, potřebuju nějaké výzvy.“
• „Je to na mě dlouhý a moje pracovní sebevědomí klesá. Bojím se, že si pak nenajdu práci.“
• „Můj obor se vyvíjí a já z toho vypadávám. Čím dýl budu doma, tím horší bude návrat.“

Citované matky jsou doma frustrované a nešťastné. Roky studovaly, rozvíjely kariéru, bádaly… a pak z toho najednou vypadly.

Takhle to zní, jako kdyby byly matky nešťastné tak jako tak: když jsou doma s dítětem, stěžují si. A když nastoupí do práce, taky si stěžují. To by však bylo zkratkovité. Spokojenost matek a potažmo dětí lze ve většině případů najít mezi oběma extrémy.

I matky, které nejvíce touží pracovat, zpravidla nechtějí být v práci osm a půl hodiny denně. Touží být v kontaktu s oborem, přemýšlet i nad jinými věcmi, než je pláč, zoubky a věže z kostek. Řešení, které přináší šťastné mámy a potažmo děti, je velmi jednoduché: částečné úvazky.

Právě naprostý nedostatek částečných úvazků je z mých zkušeností palčivým problémem českých rodin. Například v Nizozemí pracuje na částečný úvazek přes 60 % žen. Průměr Evropské unie je 32 %. V Česku necelých 6 %.

Přednáška 24. října 2024