Bludný kruh bulimie
Jak je možné vybudovat si závislost na zvracení? Je to trochu jako s orgasmem.
Mentální bulimie jako porucha příjmu potravy je charakterizovaná opakovanými epizodami záchvatovitého přejídání, kdy dochází ke konzumaci nepřiměřeného objemu jídla, mnohdy až násobně vyššího, než je průměrný denní kalorický příjem. Přejedení vyvolá hluboké výčitky, sebenenávist, sebepohrdání a depresivní naladění. Následuje zvracení, jehož funkcí je prohřešek odčinit, a to jak ve smyslu vyhnutí se váhovému přírůstku, tak ve smyslu psychické úlevy. Jak se na mechanismy, na jejichž základě bulimie vzniká a funguje, dívá psychoanalýza?
Bulimický kruh má několik fází. Nejprve nastupuje velmi přísná a striktní dieta, kdy je kalorický příjem maximálně omezen, často na hranici udržitelnosti. Středobodem všeho je počítání kalorií, kontrolování a odmítání jídla doprovázené intenzivním cvičením. To vše je hnané strachem ze ztloustnutí. Sebehodnota je potvrzována disciplínou, tvrdým a pedantickým sebeovládáním.
Tímto omezováním dochází k regulaci napětí. Zároveň se upevňuje vědomí, že máme vše pod kontrolou, tedy především sebe. Omezování také funguje jako úhybný manévr. Zaměření se na restrikce v jídle, na jeho plánování a odmítání, odkloní pozornost od prázdnoty a napětí uvnitř. Zaměříme se na něco jiného a na zabývání se tím, co nás skutečně trápí a tíží, již nezbývá mentální kapacita. Zároveň je pod tím vším hluboký strach z jídla, jelikož jedení samo o sobě představuje nebezpečí, že už vše neudržíme, povolíme a přejíme se.
Askeze vůči jídlu a nadměrné cvičení je dlouhodobě těžko zvládnutelné. Tělo začne být po určité době vyčerpané, volá po potravě a živinách. Podobně vyčerpaná duše volá po teplu, bezpečí, lásce, nasycení a potvrzení, což jsou atributy, které poskytuje matka (nebo jiná pečující osoba). Následně když masivní restrikce povolí, přijde záchvat přejedení, kdy nelze jíst pomalu, ale je potřeba se co nejrychleji nutričně i emočně dosytit. Vnitřní prázdnota musí být co nejrychleji odstraněna. Postupně, když se žaludek začne plnit a s tím ruku v ruce i vnitřní prázdnota, přichází dočasné uvolnění.
Přijetí a odmítání
Dobrý objekt (matka) a jídlo mají mnoho společného. Matka je ale objekt nedůvěryhodný v tom smyslu, že od něho nelze očekávat saturování potřeb, je nevyzpytatelný a v konečném důsledku vlastně ohrožující, ale zároveň tolik potřebný. Stejně jako jídlo. Je ho potřeba k životu, přináší libé pocity, ale je rovněž nebezpečný, jelikož s sebou nese ohrožení v podobě přibrání na váze následované sebeobviňováním.
Některé části matky nemůžeme přijmout, zejména ty zraňující a odmítající, není možné je strávit, stejně tak jako u jídla. Pak je tedy potřeba se toho zbavit. A to co možná nejrychleji. Zvracení je ta (nezdravá) cesta. Smyslem a funkcí zvracení je vyhnat ze sebe nenáviděnou část primárně pečující osoby, života a světa, které ale zároveň potřebujeme. Zvracíme svou závislost na matce, kterou ale hluboce odmítáme. Jde tedy o vyrovnávací mechanismus mezi splynutím a autonomií.
Po přejedení se tedy restriktivní část opět probudí, nastupují mohutné výčitky a opovržení sebou samým. Ztráta kontroly se neodpouští a je to něco nepřijatelného. Vše je opět doprovázeno ohromným strachem až panikou ze ztloustnutí. Poslední fází je odmítnutí. Odmítnutí pozřeného jídla, emocí a v konečném důsledku i sebe sama. Vše je potřeba vyhodit ven. Umělým vyvoláním zvracení se spustí svalová křeč, která se postupně stává návykovou – předznamenává totiž blížící se uvolnění, které se následně šíří tělem i duší.
Analogií může být stav po dosažení orgasmu, kdy dochází k uvolnění a útlumu. Psychické napětí se zvedá, dosahuje maxima, následně kulminuje před samotným zvracením, které je bodem zvratu, a poté následuje uvolnění. Když začne člověk přicházet k sobě, uvědomovat si realitu, nastupuje stud a vina, kterou se opět snažíme odčinit zavedením přísné diety. Kruh se uzavírá.
Kromě psychoterapie je pro léčbu bulimie důležitá intervence psychiatra a nutričního terapeuta. Proměnlivý vztah k jídlu odráží vztah k objektům, tedy k blízkým osobám, rodičům, partnerům, ale třeba i k psychoterapeutovi. Bulimické fungování je v podstatě černobílé – není možné nahlédnout, že lidé v sobě mají to dobré, ale i to špatné. Jde o přijetí osob, světa a života v jejich celistvosti. A zejména jde o přijetí sebe sama.
Léčivé je tedy postupné budování si vztahu k sobě, který je pod bulimickou optikou rovněž černobílý. V rámci psychoterapie je také možné v bezpečném prostředí zažít, že přestože psychoterapeutický vztah může být (a také je) v lecčems náročný, nemusí dojít hned k jeho destrukci například v podobě devalvace terapeuta nebo v podobě ukončení terapie. Je možné unést náročné emoční situace, které vztahy přináší, a zároveň se nemusí rozpadnout.
Více k tématu:Michael Balint: The basic fault. Therapeutic aspects of regressionWilliam Swift – Ronelle Letven: Bulimia and the Basic Fault. A Psychoanalytic Interpretation of the Binging‑Vomiting Syndrome
Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..