Bezpečí single života

Nejedná se o sobectví, ale o dobré usazení se v single životě, kdy jsme schopni si své potřeby, štěstí a spokojenost obstarat sami. Nevědomě se pak můžeme vyhýbat seznámení nebo navázání vztahu, jelikož o tuto cennou stabilitu a svobodu nechceme přijít. Můžeme se obávat, že nám je potenciální partner naruší a budeme se mu muset přizpůsobovat. Přestože bychom protějšek ve svém životě uvítali, můžeme nevědomě hledat různé překážky, proč by to nemuselo klapat, abychom si uhájili „to své“.

Vztahové prokletí

Z toxických vztahů si můžeme odnášet nepěkná dědictví, která mají tendenci se v nás usadit velmi hluboko a páchat mnoho škody. Výroky ze strany partnera jako tebe nikdo chtít nebude, s tebou nikdo nevydrží mohou zdevastovat náš zdravý a reálný pohled na sebe sama, pokud padnou na „úrodnou půdu“. Podryjí naše sebepojetí a sebevědomí natolik, že o sobě začneme pochybovat, až jim skutečně uvěříme.

Následně jako bychom si s sebou táhli prokletí. Je pro nás nepředstavitelné, že by se o nás někdo mohl zajímat. Zpětně si promítáme, jak jsme se dle bývalého partnera ve vztahu chovali příšerně, jak jsme byli nedostateční, špatní, a postupně tento jeho obrázek o nás samotných přijímáme za svůj. Následně si nevěříme, že bychom pro někoho mohli být atraktivní a mohl nás mít rád.

Nedostupnost jako přednost

Sami sobě se můžeme stát sabotérem v navázání plnohodnotného vztahu tak, že si budeme nevědomě vybírat osoby, které jsou z různých důvodů nedostupné. Může jít o zadanou ženu či muže, nadřízenou, podřízeného, o člověka, který žije na druhé straně světa, a podobně. Samozřejmě nikde není psáno, že s takto nedostupnou osobou nemůže vztah nakonec klapnout.

Pokud si ale všimneme, že máme tendenci opakovaně volit protějšek, který vlastně není pro navázání úplného vztahu k dispozici, může jít o nevědomou ochranu sebe sama. Také za tím může být nedůvěra, že plnohodnotný vztah zvládneme, nebo obava ze ztráty svobody, kterou „vztah napůl“ může stále umožňovat a přitom poskytovat potřebnou intimitu a blízkost.

Negativní vztah k sobě

Přetrvávající obtíže s nalezením partnera mohou být nevědomým odrazem toho, jaký máme vztah sami k sobě. Pokud se nemáme rádi, nenávidíme se a pohrdáme sebou, v konečném důsledku nevěříme, že by nás mohl někdo mít rád. V podstatě projikujeme obraz o sobě samých do ostatních, vkládáme do nich naše vlastní přesvědčení. Říkáme svým chováním světu, že nejsme hodni, a nevěříme, že by někoho mohl tak „špatný“ člověk zajímat. Jde o sebenaplňující proroctví, kdy v podstatě sehrajeme svou roli tak, aby se seznámení nezdařilo nebo aby přišlo odmítnutí.

Rodiče v nás

V neposlední řadě se může překážkou, která nám brání najít si partnera, stát náš vztah s rodiči – do jaké míry jsme vůči nim dospělí, jak jsme od nich separovaní. Jde o oidipské téma, které se může nést daleko do naší dospělosti a mít mimo jiné vliv i na navazování partnerských vztahů.

Každý potenciální partner je nevědomě porovnáván s rodičovským vzorem, který stojí na piedestalu. Pokud nemáme vyřešenou oidipskou problematiku, nemůže z takového srovnávání nikdy nikdo vyjít jako vítěz. Pomyslné první místo „na bedně“ drží rodič a pro nikoho jiného tam není prostor.

S tímto může souviset i naše setrvávání v dětské roli. Přestože jsme v životě plně funkční a soběstační, přetrvává v nás nastavení, že dospělý život nezvládneme. Může to být navázané právě na plnohodnotné partnerství, se kterým se mohou pojit různé závazky (společný život, svatba, děti, půjčka). Jakmile s někým vstoupíme do vztahu, jsou tyto závazky poněkud blíže a vytvářejí na daném člověku určitou závislost.

Revize single života

Možná jste se v některých pasážích dnešního článku našli. Užitečné může být jít sám v sobě ještě dál a podívat se, co to konkrétně znamená pro vás. Jaká je vlastně vaše skutečná motivace pro to navázat vztah? A je tato motivace opravdu vaše? Svou roli může významně hrát tlak okolí, společnosti nebo pocit, že jsme „divní“, pokud nikoho nemáme. To pak může být v rozporu s tím, jak si v otevřenosti vůči vztahům stojíme, protože přece všichni někoho mají, tak bych měla mít i já. Tento postoj nás může odklánět od sebe samých a od našich momentálních potřeb.