Bez šťávy

Dvě ženy, které vyčerpané partnerství přivedlo do terapie, se nacházejí na první pohled v rozdílných životních i vztahových situacích. Při bližším zkoumání má jejich trápení ale mnoho společného.

Lucie má dvě malé děti a je s nimi pátý rok doma. Její manžel se ze všech sil snaží mladou rodinu zabezpečit a podílí se také na péči o děti a domácnost. Oba jsou velmi unavení. Děti se zabydlely v každém koutku bytu a zároveň zaplnily téměř veškerou mentální i fyzickou kapacitu obou rodičů. Prožili spolu mnoho hezkých let, děti měly být završením jejich naplněného vztahu. Teď má ale Lucie pocit, že to partnerské mezi nimi někam mizí – možná už několik let, bez povšimnutí. Více než dřív jsou podráždění, mlčenliví a nespokojení. Hádají se o drobnosti a navzájem se přesvědčují, kdo toho má víc. Přemýšlejí, zda lze onu vyčerpanou energii nějak získat zpět.

Katka je úspěšná žena kolem padesáti. S manželem zvládli vychovat děti, navzájem se podporovali v budování svých kariér. Děti studují a navštěvují je jen zřídka. To by nebyl problém, protože oba manželé mají mnoho zájmů a práce, zabaví se spolu i každý zvlášť. Zároveň ale Katka prožívá zatím těžko popsatelný pocit související s tím, že si přijde jako žena nemilovaná a nikým nepovšimnutá. Ví, že ji má manžel rád, ale chybí jí blízkost a intimita.

Tyto páry se evidentně mají rády a záleží jim na sobě, znají se dlouho, lidsky si rozumí a jsou jeden druhému oporou. Zároveň se v rozdílných životních kulisách potýkají s partnerstvím, které už nějakou dobu nedostává potřebnou výživu a uvadá.

Láska volá o pomoc

Neexistuje žádná obecná definice dobrého partnerství – můžeme tvořit přesně takové vztahy, které nám vyhovují, nebo žít i v těch nevyhovujících. Každý z nás má svou vlastní představu o tom, jak uvadající partnerství vypadá. Tyto dvě ženy, které se navzájem neznají, svou situaci ve vztahu popisují velmi podobně: „Kam se poděl náš partnerský vztah?“

Partnerství mezi dvěma lidmi, kteří spolu dlouhodobě žijí, se snadno může dostat do role otloukánka či přehlíženého, samozřejmě bezproblémového dítěte. Začínáme vztah v bezesných nocích plných skvělého sexu a hlubokých rozhovorů, večeří, výletů a vzájemného obletování. Časem se naše životy propojí také prakticky. Budujeme společné bydlení, vychovávána děti a věnujeme mnoho sil naší práci.

To naše milostné je často na konci dlouhého to do listu. Vždyť láska mezi námi je přece jasná, jinak bychom tu nebyli. Vše, co spolu léta vytváříme, vzniká na pevných základech našeho vztahu. Ten druhý ví, že ho milujeme, že je pro nás atraktivní, že mu důvěřujeme. Po letech se ale může ukázat, že nějaká esence naší lásky je podvyživená, slabá a nemá sílu se projevovat.

Jako by běžný život a starosti lidem vzaly energii nezbytnou pro pozornost, kterou dlouholetý partnerský život vyžaduje. Vztah dvou lidí může někdy působit nezničitelně, pevně a samozřejmě – a v tom je právě ta potíž. Je mnohem křehčí, než se zdá. Potřebuje pravidelnou výživu.

Zkuste se na chvíli zastavit a vzpomenout si, čím pro vás byl váš vztah na samém začátku.

• Co jste na tom druhém obdivovali?
• Jak jste o něm přemýšlení?
• Jak jste o něm mluvili?
• Co jste mu říkali?
• Co jste mu psali?
• Jak jste mu svou lásku projevovali?

A pak se přesuňte k současnosti: Jak tyto oblasti vypadají dnes?

Ze zamilovaných zpráv se staly nákupní seznamy, z vášnivých polibků letmé pusy na tvář, z projevování obdivu jste časem přešli k připomínání chyb či výčitkám. Přeháním to až do extrému, abych ukázala, na jaké škále se může partnerský vztah pohybovat. Často někde slýchám: „A co byste chtěli po dvaceti letech?“ Jako by láska měla nějaké datum spotřeby, po kterém už je jaksi prošlá. Jenže prošlá většinou nebývá naše potřeba lásky, náklonnosti, něhy a uznání.

Palivo pro vztah

Co kdybychom si zde chvíli ponechali naději, že i dlouholeté vztahy mají šanci být láskyplné, intimní, respektující a nevyčerpané? Co by bylo tím palivem, které by je pohánělo?

Lucie například přišla na to, že jejich blízkosti velmi prospívá, když nechají děti babičce a vyrazí si na „rande“. Pravidelně vymýšlejí večer, který jim umožní být chvíli opravdu jenom spolu nebo něco příjemného zažít. Společný čas je skutečně důležitou přísadou hlavně pro mladé rodiče, kteří se nepřetržitě věnují dětem. Vypadá to jako malá změna, jenže ukázalo se, že večer po návratu domů mají najednou upřímnou chuť se milovat a další dny jsou k sobě mnohem pozornější a ohleduplnější.

Druhou oblast, kterou jsme společně na terapii zkoumaly, jsme nazvaly „očekávání“. Oba čekali neustále od toho druhého, že bude vědět, co zrovna chtějí či potřebují. Mohl si všimnout, že by mi pomohlo, kdyby vzal děti na chvíli ven. Mohla by mi dát chvíli klid, když přijdu z práce. Lucie muži navrhla, že si budou takové potřeby sdělovat. Není to lehké, ale některé situace se jim začaly zdát více jasné a přehledné.

Místo srovnávání, kdo je víc unavený či kdo více obětoval, zaměřují pozornost na to, co dělá partner dobře. Lucie si všímá, že její muž jí každý den pomáhá uklidit kuchyni. Dělá to sice trochu neobratně, ale vlastně to myslí dobře. Dříve si říkala, že jí tím dává najevo, že ona svou roli nezvládá – dnes to bere jako upřímnou snahu jí pomoci. I ona se více snaží chápat jeho pozici a potřeby.

Katka našla jiné zásadní palivo jejich vztahu. Nazvala ho „hezká slova“. Její důležitou vzpomínkou bylo, jak si jako mladí psali zamilované dopisy i jak láskyplně jí muž dával najevo, že se mu líbí a přitahuje ho. Zajímalo mě, jak to vypadá nyní. S přibývajícími lety a dětmi takové projevy postupně vymizely.

Měla sice pocit, že za úpadek může manžel, nicméně pokud chtěla něco změnit, zkusila být aktivní sama. Čas od času mu místo běžných organizačních zpráv poslala něco osobnějšího. Začala používat slova, na která skoro zapomněla: „Líbám, objímám, těším se na tebe.“ Jako by ta slova měla moc vrátit takové prožitky do jejich přítomnosti. Manžel se divil a možná mu to nejdříve připadalo zvláštní, Katka se trochu styděla. Ale nevzdávala to.

Našla krabici se starou korespondencí a jeden večer si ji se smíchem pročítali. Umožnilo jim to začít o jejich vztahu víc mluvit a ukázalo se, že i manželovi chybí blízkost a měl strach, že už o něj Katka nestojí. Po letech znovu postavili své partnerství do centra pozornosti a začali si všímat, čím by ho mohli posílit. Když mi Katka popisovala, že ji nedávno chytil muž jen tak za ruku, tekla jí slza dojetí.

Oba příběhy ilustrují, jak snadno se příchodem rodičovství či postupem let přestáváme starat o naše partnerství. Děje se to často pomalu a bez naší pozornosti. A děje se to i párům, které by svůj vztah nepopsaly jako vyloženě problémový.

Tak jako dlouho přehlížené klidné nenáročné dítě může dospět do mladého člověka, který se silně ozve o pozornost něčím nežádoucím, mohou volat o pomoc i naše vztahy. Pokud si takového momentu povšimneme, můžeme se společně pokusit náš vztah oživit, vrátit na viditelné místo či proměnit v něco, v čem je nám lépe. Nebo k těmto signálům pozorní nebudeme a vztah pomalu, ale jistě začne postupně odumírat a převládne pocit osamocení.

Přísady naplněného partnerství

Možná stojí za to ptát se každý sám sebe, co děláme pro to, aby bylo vztahové palivo dostatečně načerpáno. Dáváme svou lásku najevo? Najdeme si na ni čas či sílu? Připomeneme někdy partnerovi či partnerce, jak moc jsou pro nás důležití? Oceňujeme jejich vzhled? Nasloucháme opravdu tomu, co nám říkají? Jsme ochotni vycházet druhému vstříc? Snažíme se včas řešit konflikty, které máme? Nerezignovali jsme na společný sex, který by nás skutečně bavil?

Podle Johna Gottmana, amerického psychologa, který se dlouhá léta věnuje výzkumům manželské stability a predikcím rozvodu, jsou pro fungující partnerský vztah nezbytné tyto přísady:

Přátelství

Zásadní ingrediencí je pro partnerský vztah právě přátelství mezi manželi. Umí přinášet romantiku, vášeň i sex. Přátelé mají o sebe upřímný zájem, znají navzájem svá přání, starosti, jsou druhému k dispozici v dobrém i zlém. Znáte dobře svého partnera? Sdílíte spolu svůj vnitřní svět? Jste mu skutečně lidsky bez hodnocení oporou, když má starosti?

Sympatie a obdiv

Umí tvořit dlouhotrvající naplněnou lásku. Jak často na partnera s láskou myslíte? Čeho si na něm ceníte? Říkáte mu někdy, za co ho obdivujete a co na něm máte rádi?

Vstřícnost

Malá gesta, která nastartují další a další ochotu vycházet si vstříc. Zkuste si všímat každodenní vstřícnosti partnera a nabízejte mu tu svou. Kdy naposledy jste udělali něco opravdu upřímně, abyste svému partnerovi pomohli či ulehčili nějakou práci?

Shovívavost

Pokud se nám podaří brát různé zvláštnosti a nedostatky našeho partnera s humorem, uleví se nám. Dáváte najevo, že partnera plně přijímáte, i když vás někdy vytáčí „do vrtule“? Zkuste se někdy jeho nedochvilnosti, nepořádnosti, zapomnětlivosti nebo urážlivosti společně zasmát. A ponechte prostor pro humor i ve vašich tendencích, které partnera štvou.

Celý svět hledá řešení energetické krize v obnovitelných zdrojích. Ve zdrojích, které nejdou vyčerpat či nic nestojí. Dodávat energii našim vztahům lze také mnoha drobnostmi, které máme stále k dispozici, a to dokonce i po mnoha letech.

Vztah je samozřejmě práce obou lidí, kteří v něm žijí. Sami ho dostatečně nevyživíme. Když ale teď hned uděláme každý něco, co našemu vztahu dodá ztracenou sílu, můžeme podnítit k dobrým krokům také toho druhého. Stojí to za to a je to mnohem víc ekologické než hledat partnera nového. Vztah bez energie totiž nemusí končit rozchodem. Je třeba mu jen pořádně dobít baterii.