Bez rozuzlení

Nemám pocit, že bych něco zvládl nebo pochopil. A právě s tím se snažím žít dál.

Jako dítě jsem se naučil jednu důležitou věc: neptat se. Otázky nic neřešily a někdy spíš zhoršovaly situaci. Místo toho jsem pozoroval. Atmosféru v místnosti, tón hlasu, zvuk kroků za dveřmi. Tělo bylo pořád ve střehu, i když se zrovna nic nedělo. Klid nebyl samozřejmost, jen přestávka mezi dalšími výbuchy. Moje dětství je spíš sled přesunů než souvislý příběh. Jeden byt, pak druhý. Jedna dospělá autorita, pak jiná. Věci se měnily, aniž by mi někdo vysvětlil proč.

Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..