Babičko, pomoz mi

Jak mluvit s dítětem o tom, co ho trápí

Citlivá komunikace je založena na důvěře a respektu. Když se dítě cítí bezpečně, je mnohem pravděpodobnější, že se vám svěří se svými starostmi.

„Akceptujte, že prožíváte bolest, a tím započne váš vlastní proces léčení,“ říkám často nejen klientům, ale i svým přátelům a lidem okolo. Stejný princip platí také u dětí. Když jim pomůžeme pojmenovat a přijmout jejich pocity, otevíráme jim tím cestu k zotavení. Jak podpořit otevřenou komunikaci?

Vyberte správný čas a místo

Důležité rozhovory veďte v soukromí, někde, kde vás nebude nikdo rozptylovat a kde nebudete pod časovým tlakem. Pokud to nestačí, vezměte dítě ven. Často se lépe otevřou při společné aktivitě (kreslení, procházce) než při pouhém sezení u stolu.

Začněte nenuceně a klaďte otevřené otázky

• Místo Jak bylo ve školce? zkuste: „Co jsi dnes ve školce dělal/a?“
• Místo Je všechno v pořádku? můžete říct: „Všimla jsem si, že jsi dnes tišší než obvykle. Chceš si o tom popovídat?“

Opakujte a reflektujte, co slyšíte

• „Zdá se, že tě to opravdu trápí…“
• „Musí být těžké cítit se tak, jak mi popisuješ…“

Neslibujte, že něco zůstane tajemstvím

Pokud vám dítě svěří něco závažného, nemůžete slíbit, že to nikomu neřeknete. Místo toho můžete říct: „Děkuji, že jsi mi to řekl/a. Je to důležité a možná budeme potřebovat pomoc dalších dospělých, abychom to vyřešili.“ Můžete se společně zamyslet nad tím, komu to řeknete a jak. Sdělíte to vy? Nebo dítě? Budete u toho spolu? Napíšete společně dopis, nebo budete mluvit přímo?

Neslibujte, že „to bude dobrý“

Sebevíc to možná chcete, ale reálně to nevíte a často ani nemůžete zajistit. Můžete se pouze pokusit. Co když to i přes vaše snahy dobré nebude? Pravděpodobně ztratíte důvěru dítěte. Slibujete něco, co nemůžete splnit.

Nebagatelizujte

Neříkejte ani v dobré víře věci jako ale prosím tě, vždyť to nic není. Nikdy nesmíme podceňovat utrpení, které dítě popisuje. I když z vnějšího pohledu může působit banálně, pro dítě může představovat skutečnou a intenzivní psychickou zátěž. A to platí u jakékoli situace – hádka s kamarádkou, ztráta oblíbeného plyšáka, nutkavé myšlenky, cokoli.

Když si to shrneme, je důležité problém včas rozpoznat, normalizovat zkušenost dítěte („není divné, že se takhle cítíš“), pomoci mu pojmenovat emoce a poskytnout podporu či vyhledat odbornou pomoc, když si nejste čímkoli jistí.

A co rodiče?

Když jako babička, dědeček nebo blízký přítel vnímáte, že se dítě trápí, často musíte balancovat mezi touhou pomoci a respektem k roli rodičů. Na jedné straně máte starost o dítě, které máte rádi, na straně druhé víte, že primární odpovědnost za jeho výchovu leží na bedrech rodičů. Ocitnete se na houpačce – chcete pomoct, ale zároveň nechcete překročit neviditelnou čáru. Základem k tomu, abyste mohli společně dítěti pomoci, je otevřená a laskavá komunikace.

Při rozhovoru s rodiči je důležité začít pozitivně. Najděte to, co se jim daří, a od toho se odrazte. „Vždycky se divím, jak zvládáš tolik věcí najednou. Všimla jsem si ale, že Petřík v poslední době hodně pláče, když má jít do školy. Povídal ti o tom něco?“ Takový začátek otevírá dveře k rozhovoru, aniž by druhá strana měla pocit, že na ni útočíte, kritizujete ji nebo obviňujete.

A co když máte obavu z reakce rodičů, případně už jste zkoušeli situaci řešit, ale narazili jste na odpor nebo nezájem? Někdy může být užitečné požádat o pomoc dalšího člena rodiny, kterému rodiče důvěřují. V jiných případech může být přínosné navrhnout zapojení neutrální třetí strany: „Přemýšlela jsem, že bychom mohli společně zajít za psychologem. Mohl by nám všem pomoci lépe pochopit, co se děje.“

Kdy vyhledat odbornou pomoc

Ač můžete být pro dítě významnou podporou, existují situace, kdy je opravdu nezbytné zapojit odborníky:

• Příznaky dítěte trvají déle než několik týdnů nebo se zhoršují.
• Dítě mluví o sebepoškozování nebo sebevraždě.
• Odmítá chodit do školy nebo se účastnit běžných aktivit.
• Má výrazné problémy se spánkem nebo jídlem.
• Je agresivní vůči sobě nebo ostatním.
• Rodiče opakovaně nereagují na vaše snahy problém otevřít a řešit.

Jak s dítětem o návštěvě odborníka mluvit

• Normalizujte terapii. „Paní psycholožka pomáhá dětem, když mají myšlenky nebo pocity, které je trápí.“ A pokud má dítě pozitivní vztah k doktorům, můžete říct i něco jako: „Je to jako doktor, ale místo těla léčí myšlenky a pocity.“
• Zdůrazněte, že to není trest. „Nejdeš tam proto, že jsi udělal/a něco špatně, ale proto, že chceme, aby ti bylo lépe.“
• Dejte dítěti pocit kontroly. „Můžeš si s sebou vzít třeba svého plyšáka. A kdykoliv se budeš cítit nepříjemně, dáš mi znamení a uděláme si přestávku.“
• Buďte upřímní o procesu. „Na začátku může být trochu divné mluvit s někým, koho neznáš. Ale většina dětí říká, že po několika návštěvách je to mnohem jednodušší.“

Pečujte o sebe, abyste tu mohli být pro dítě

Podporovat dítě, které prochází složitým obdobím, může být skutečně emocionálně vyčerpávající. Chcete mu pomoci, ale ono se to často nedaří tak, jak byste si přáli. Proto musíte věnovat pozornost i svým vlastním potřebám a pečovat o sebe. I vy potřebujete mít komu se svěřit a s kým sdílet své pocity a zkušenosti.

Taky myslete na to, že nemůžete být k dispozici 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Určete si proto čas pro odpočinek a dodržujte ho. Stejně tak si dopřejte malé radosti, které vás nabíjejí – ať už je to procházka v přírodě, šálek dobrého čaje, nebo setkání s přáteli.

A vzdělávejte se. Čím více sami rozumíte tomu, čím dítě prochází, tím efektivnější podporu mu můžete poskytovat a tím méně bezmocně se budete cítit. Můžete sáhnout po odborné literatuře, beletrii, ale klidně sami vyhledejte psychologa, který vám pomůže pochopit, co se děje a jak s tím můžete pracovat.

Váš vliv je mocnější, než si myslíte

I když nejste rodičem dítěte, vaše role v jeho životě může být zásadní. Někdy stačí jediný stabilní a podporující dospělý, aby dítě získalo odolnost potřebnou k překonání těžkostí. Když vytvoříte pro dítě bezpečný prostor, kde může svobodně vyjadřovat své pocity, když mu poskytnete stabilitu uprostřed chaosu a když mu ukážete, že jeho pocity a zkušenosti jsou v pořádku, dáváte mu dar, který si ponese celý život.

Vaše laskavost, trpělivost a podpora jsou jako semínka zasazená do dětské duše. Mohou růst ještě dlouho poté, co váš bezprostřední vliv skončí. A i když výsledky nemusí být okamžitě vidět, věřte, že děláte pro dítě něco nesmírně cenného. Ukazujete mu, že na světě jsou lidé, kterým na něm záleží, kteří ho respektují a kteří tu pro něj budou, ať se děje cokoliv.