Až se rozvedeme, táta zmizí

Ve třiceti se Richard oženil. Mimino bylo na cestě a láska mezi ním a Lenkou vzkvétala už několik veselých let. On byl totiž Richard moc fajn. Umýval nádobí, žehlil košile, vařil halušky a nedělal hloupé poznámky o Lenčině kynoucím těle. Když se narodila Eliška, umýval jí prdelku, míchal sunar a dělal na ní obličeje. Byl v tom lepší než Lenka. Jenže pak se něco pokazilo. Přihlouplé nedorozumění spustilo kaskádu hysterií podbarvených hádek. Richard a Lenka byli zcela ovládnuti emocemi a zamotávali se do zatuchlého spletence absurdních obvinění, zabodávali si do citlivých míst škodolibé nože nejapných komentářů a zabředávali čím dál tím hlouběji do potupné války bez vítěze. Za pár měsíců jim došlo, že spolu už vůbec nejsou šťastní. Že to nemá cenu. Že se jim při pohledu na toho druhého otvírá zlomyslná kudla v kapse a tělem jim bouří podrážděná nenávist.

Richard podal žádost o rozvod. Všechno probíhalo standardně. Advokáti poctivě naplňovali svoje předepsané poslání – snažili se vytřískat pro svého klienta co nejvíc. Vyjednávali mezi sebou, hájili vyhrocené pozice a občas nechápavě kroutili hlavami nad nesmyslnými požadavky Lenky a Richarda.

Nikdo nezvládl oddělit svoje uražené bolístky od smlouvání. Lenka a Richard se jako poblázněné loutky nechaly ovládat poraněnými emocemi a nakonec pasivně stanuli před rozhodnutím konzervativního, nezaujatého a studeného soudce.

Eliška, které v té době byly tři roky, připadla do péče Lence. Richard si ji mohl brát jednou za čtrnáct dní na víkendy a dvakrát do měsíce ve čtvrtek odpoledne. Pro soudce byla tahle rozbitá rodina nudným, bezvýznamným případem, kterému bez většího zaváhání přiřkl ono rigidní a nepřizpůsobivé rozhodnutí: jednou za čtrnáct dní o víkendu.

Richard byl smutný a unavený. Přišlo mu to nespravedlivé. Dřív trávil s dcerou celá odpoledne, koupal ji, chystal večeři a četl pohádky. Teď ho čekají osamělé večery, bez možnosti předávat prostřednictvím těch malých a přece tak významných rituálů svojí malé princezně lásku, bez možnosti být vedle ní a koukat se, jak roste, zachytit každou jemnou nuanci jejího zrání, podpořit ji a spolu s ní znovuobjevovat svět.

Potají brečel ve své malé garsonce. Richard nebyl jako jeho otec, neseděl na kanapi, nebuzeroval rodinu. Přistoupil na všechny ty protivně protichůdné požadavky dnešní společnosti. Vydělával kupu peněz a zároveň se něžně staral o svoji holčičku. A bylo mu to k ničemu. Když se lámal chleba, nikdo neocenil, že má se svou dcerou krásný vztah, že je laskavý a vlídný, že chce Elišce věnovat svůj čas.

Jakou roli hraje táta?

Muži jsou dnes tak někde na půl cesty. Neexistují žádná přesná očekávání a pravidla, která by určovala, jak se má chovat správný táta. Vedle sebe přežívají různé, často protichůdné verze, z nichž si každý musí seskládat vlastní otcovskou identitu.

Pro někoho je důležité vydělávat peníze, někdo chce strávit s dětmi co nejvíc času, jiný s nimi jezdí na dobrodružné výpravy.

Zatímco ženy úspěšně vstoupily do veřejné sféry, mužům se nepodařilo získat takový vliv v péči o děti. Tatínci nejsou považováni za kompetentní pečovatele v porovnání s maminkami.

Když se náhodou nějaký přehnaně aktivní tatík pokusí získat dítě do vlastní péče, musí soud okouzlit svými výjimečnými schopnosti a nebeským charakterem, zatímco od matky  se v takových chvílích očekává nenáročná průměrnost.

Co s otcem po rozvodu

V Česku bývají děti v 90 % případů svěřovány do péče matce. Otec se stává plátcem výživného, jakési neviditelné sumy peněz, která putuje do kapsy matce a je jen na ní, jak s ní naloží. Poslušný tatík nemá vliv na to, za co, jak a kdy se peníze utratí.

Přednáška 24. října 2024