Až do dna

Mé začátky s pitím jsou zcela typické: první placatka v 15 letech, a domnělá opojná odvaha přinesla první úspěchy u holek. Následovala postupná utrženost ze řetězu, kterou jsem si ordinoval každý pátek jako odměnu za to, že jsem “přetrpěl“ další týden ve škole.

Potom střední škola, kde už člověk potřebuje vědět, kam patří. Nevinné subkultury se doslova nabízejí jak lehké děvy! Mou cestou bylo graffitti a hip hop. Už to nejsou placatky, ale celé lahve všeho, co teče a co mě dostane pryč ze spárů nudné reality. Mám pocit, že někam patřím, že jsem součástí něčeho velkého. Kdo nekalí, jako by nebyl. Jsem mladý, zdravý, plný energie, ideálů a nedělá mi to nejmenší problém.

Eliminoval jsem tvrdý alkohol a pil jen pivo. Nějaký čas to šlo, do té doby, než jsem začal mít piva větší a větší spotřebu. Začal jsem se pomočovat, opět zanedbávat práci, blízké, sebe…

Postupem času toužím po změně a přichází na scénu první techno parties, kde moje rezistence v rámci nevšedního zážitku nabírá na otáčkách. Je mi krásně, patří mi celý svět a mám čím dál tím větší touhu vypít ho do dna. Začínám pracovat v pohostinství a nepřichází mi divné se po každé práci opít pod obraz, protože si myslím, že je to zcela přirozené.

Problém + alkohol = větší problém

Postupem času se nevšední pitky plné barev a dojmů infiltrují do mého každodenního života, ozývají se první alarmy. Problémy v práci, ve vztazích, v sebepřijetí, v sebeúctě, v úsudku jako takovém. Můj první velký skok do jámy lvové tkvěl v tom, že jsem tyto problémy začal řešit s falešným přítelem alkoholem a ne s čistou hlavou.

On je totiž neskutečný rozdíl, zda člověk zapíjí nějaký problém či smutek, nebo úspěch či radost. Jinými slovy je velký rozdíl, jestli člověk něco zneužívá, nebo využívá, a to neplatí jen u alkoholu.

Můj nekontrolovatelný životní přístup si začíná brát čím dál tím větší výpalné: málem jsem přišel o ruku, chvíli nato jsem málem spadl ze střechy. To už bylo moc. Okolí nade mnou dominovým efektem láme hůl a tlačí na mě. Končím na protialkoholickém léčení, kde sice “nikomu“ není pomoci, ale možnost nasměrování tam je.

Uvědomil jsem si, že problém není v alkoholu, ale ve mně. Jakákoli závislost je věc individuální, proto se dle mého názoru nemůže léčit v komunitě.

Zde si uvědomuju, co alkohol je a že jsem na tom zatím ještě dobře. Identifikoval jsem si zde svůj problém, což byl tvrdý alkohol. Po krátkém čase odcházím na revers. Eliminoval jsem tvrdý alkohol a pil jen pivo. Nějaký čas to šlo, do té doby, než jsem začal mít piva větší a větší spotřebu. Začal jsem se pomočovat, opět zanedbávat práci, blízké, sebe… Moje svědomí volalo na poplach a čím dál tím víc jsem byl špatný z toho, že jednám iracionálně, bez pudu sebezájmu a dělám všechno, jen ne to, co bych měl.

Řekl jsem si dost. Uvědomil jsem si, že problém není v alkoholu, ale ve mně. Alkohol se sám nepije, tak jako se heroin sám nepíchne. Vše je to v hloubi nás samotných. Je to orchestr genetiky, dětství, dospívání a aktuálního dění. Ať už člověk má indispozice k problémům s pitím či je ve stádiu jakékoli závislosti, nepomůže vám MUDr. Karel Nešpor ani odkaz docenta Skály, ale jedině vy a chuť a odhození obav ze změny k lepšímu.

Nedělej to, co ti škodí

Přednáška 24. října 2024