Alkohol ve mně, já v alkoholu
Alkoholové opojení je prostě jeden ze stavů našeho vědomí. Učme se s ním zacházet.
Alkohol je všeobecně přijímanou drogou, která může ničit lidské životy a často to i dělá. Pro účely tohoto článku není podstatné, zda je jeho prodej srovnatelný s prodejem nebo legalizací jiných návykových látek. Jisté je jenom to, že návykovou látkou je.
Kdekdo řekne, že alkohol s mírou je fajn. To je pravda. Problém je definování té míry. Znal jsem chlapa, který tvrdě pracoval, byl ve své práci vynikající. Zvládal ji jen díky tomu, že každé ráno vypil placatici rumu. Část nalil rovnou do sebe, zbytek do ranní kávy. Bez téhle dávky nebyl schopný plnohodnotně pracovat. Jeho míra byla podstatně nad průměrem.
Existuje zdravý přístup k alkoholu?
Otázka míry v sobě skrývá dva zásadní problémy: množství alkoholu a četnost intoxikace. Oba tyto parametry jsou značně individuální. Informace v běžných periodikách se obvykle týkají rad, jak zvládnout ranní kocovinu, kolik alkoholu v které zemi nevadí pro usednutí za volant, za jak dlouho se „stráví“ jedno nebo dvě piva.
Nikde se ale nedočteme o podstatě stavu opilosti a jejím objektivním významu pro lidskou mysl. Já sám jsem alkohol poprvé ochutnal, když mi bylo třiadvacet let. Jsem přesvědčen, že alkohol je zlý pán a dobrý sluha. Mám za to, že stav opilosti je prostě jedním z možných stavů vědomí.
Je to trochu jako se sny. Při snění jsme přesvědčeni o tom, co se nám zdá. Je to forma existence. Stav duše. Když se děje, nepochybujeme o tom, že se děje. Před pár dny se mi zdálo, že nasněžilo asi patnáct centimetrů. Po probuzení jsem tomu asi dvě minuty věřil a celkem jsem se rozzlobil. Teprve pohled z okna mě ujistil, že to byl jen sen. Já mu však chvíli věřil: byl jsem v něm.
Opilost není něco mimo nás. Když se opijeme, stáva se alkohol součastí naší osobnosti a my se stáváme součastí stavu opilosti.
A to je klíč k alkoholu. Jsme v něm. Je to jeden z možných stavů našeho vědomí. Když do sebe plánovaně nalijeme alkohol, nestáváme se někým jiným. Nedělá to z nás jiné bytosti. Někdy se lidé omlouvají partnerovi: „Promiň, byl jsem opilý, byla jsem opilá…“ Byl jsem. Já! Já to do sebe dobrovolně nalil.
Přijímáme alkohol, přijměme i sebe
Opilost není něco mimo nás. Když se opijeme, stáva se alkohol součastí naší osobnosti a my se stáváme součastí stavu opilosti. Spojené nádoby, které nelze oddělit a na které se nelze vymlouvat. Rozumný člověk to nedělá.
Vyjdeme z premisy, kterou nastavili někteří badatelé věnující se problematice stavů duše (kupříkladu český psychiatr Stanislav Grof), a budeme akceptovat pojem změněný stav vědomí jako stav, který je evidentně odlišný od běžného vědomého, každodenního života.
Přednáška 19. listopadu 2024Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..